Tábor žije celý rok. Jeden končí a hned se scházíme, abychom rozjeli další.
Tábora jsou plná jakákoli setkání. Vymýšlíme na horách i večírcích. Už dávno před začátkem víme, že tentokrát chceme založit kapelu z vedoucích, natočit písničky skupiny Buty a vydat desku Bartobuty. Nebo, že na výletě chceme spát ve vlaku. Teď ještě všechno dokázat. Zařídit, stihnout a hlavně - utajit. Od nápadu k vydání desky uplyne 9 měsíců.
Za tu dobu je možné, že vznikne další účastník tábora.
V červnu máme aranže 7 písní od Marko Ivanoviće, zvukaře (Gijsbertus Neven
von Lekkerkerk) i druhého basistu Honzu Tenglera, protože Pepa je línej a tvrdí,
že některé kousky nezahraje.
Skupina Illustratosphere půjčila skvělou zkušebnu (Filip Jelínek, Dan Bárta). Konečně máme noty a zkoušku (díky všem!). Po prvním vrhu převládl pocit, že z nás kapela nebude, ale nepodléháme panice. Utěšujeme se tím, že " to může být trochu vedle", ale pro jistotu přidáváme zkoušky. Mezi nimi se pouštíme do dalších šílených nápadů, vtahujeme desítky lidí do naší vize "státu ve státu", protože sami, bez podobných naivů, kteří si myslí, že nápady a sny se musí dotáhnout do konce, bychom tábor dohromady nedali.
Jdeme vyjednávat na České dráhy, kde velmi pozvolna chápou, proč chceme zatáhnout 140 dětí v noci do vlaku a přespat tam: "Pánové, dráhy nejsou žádné dětské hřiště!"